Vaše zkušenosti
|
|
|
» 22.6.2011
Můj „příběh“ se odehrál před 14-ti lety (bylo mi 16 let) a chtěla bych se o něj podělit hlavně z toho důvodu, aby toto onemocnění nebylo podceňováno a lidé se nechali očkovat.
V první řadě musím podotknout, že já jsem vůbec o žádném klíštěti, které by se na mě přisálo, vůbec nevěděla. Ovšem, jako první příznak bylo rudé kolečko na mé noze, což mi připadalo zvláštní, avšak nijak jsem se tím nezabývala. Asi po týdnu se u mě vyskytli vysoké horečky, které vůbec nešli srazit dolů a já strávila 2 týdny na infekčním odd. nemocnice Jihlava s údajným spálovým bacilem (měla jsem pouze horečky). Už v nemocnici jsem několikrát zvracela, ale nikdo tomu nepřikládal jakýkoliv význam. Doma jsem byla 2 dny, unavená, ale „v pořádku.“ Třetí den vypukla tzv. třetí fáze onemocnění, nesnesitelné bolesti hlavy, horečky, zvracení a úplné zatuhnutí šíje. Přivolaná lékařka usoudila, že musím okamžitě do nemocnice s podezřením na meningitidu. V té době se u mě ale začali projevovat už „vedlejší účinky“ otoku mozku a do nemocnice mě museli táhnout – nebyla jsem schopná normálně myslet.. Jakmile jsem byla v nemocnici, okamžitě mi byla provedena lumbální punkce… poté si pamatuji asi 2 následující hodiny a potom celý jeden týden mého života se úplně ztratil…Byla jsem střídavě v bezvědomí, nebyla jsem schopná ani poznat svoje rodiče a sestru… Druhý týden byl již o něco lepší, nemohla jsem avšak téměř mluvit – byla jsem schopná pouze vyslovit slova, nikoliv souvislé věty a byla jsem úplně „mimo.“ Byl to opravdu hrozný pocit… Moje reflexy byli úplně na minimu a sebemenší námaha, byť na záchod, který byl na mé „samotce,“ mi působila obrovské potíže a únavu. Trpěla jsem také nechutenstvím a z tohoto důvodu mě Prim. Mudr. Vrána (kterému tímto děkuji za opětovné vyšetření, díky kterému byla zahájena léčba včas), po 3 týdnech, propustil domů.. za ty 3 týdny jsem shodila 10 kilo a při 176cm a 45kg jsem byla hodně oslabená. Následná rekonvalescence mi trvala v podstatě několik let. Ta nejhorší část trvala asi 2 měsíce (kdy moje paměť nestála za nic, atd.), nicméně, jsem během této doby zažila lehčí trauma, což mělo na mou rekonvalescenci obrovský dopad. Objevili se deprese, nespavost, návaly pláče, se kterými jsem se prala 4 roky (a užívala v tomto raném věku antidepresiva a léky na spaní). Tímto bych chtěla zdůraznit, že je skutečně nutné zůstat v klidu jak fyzickém, tak psychickém.
Od této doby také trpím na migrény, světloplachost a hluk. Celá moje rodina se poté nechala očkovat… Přeji hodně zdraví!
» 9.6.2011
Já nemám žádný příběh, ale zajímá mě, proč klíšťata na někoho jdou a někoho vůbec. Já se jednou prošla trávou a měla jsem na sobě hned 4, strašně se bojím, že je někde to páte. Podle příznaků, co píší ostatní, jsem stále hodně unavená, mám bolesti hlavy, ale to je u mě tak nějak normální a začíná mi rýma.
Opravdu z toho může člověk být až dementní?
» 2.5.2011
Můj příběh je, alespoň co se příznaků týče, velmi podobný mnohým Vaším. I přes poukázání na nedávno vyndané klíště, jasná diagnóza: chřipka. Potil jsem se týden doma a pak teploty odezněly. Odjel jsem na víkend domů do jižních Čech. Cítil jsem se zdráv, navíc byl konec červenece, takže jsem strávil páteční a sobotní večer grilováním s přáteli. V neděli jsem pak jel zpět do Karlových Varů. Vzpomínám si, že se mě na cestě z Prahy do Varů zmocnil velice podivný pocit, měl jsem návaly (téměř pravidelné) ostré bolesti na různých místech v hlavě, byl jsem světloplachý, bolel mě zátylek. Co mě ale nejvíce vyvádělo z míry byla plachost z jakéhokoli zvuku. Kdykoli někdo v autobuse zakašlal, jsem se lekl, nemohl jsem vystát, když kolem mě lidé mluvili. Po příjezdu se stav zlepšil. Nicméně další dny jsem již opět ležel v horečkách. Byl jsem velice vysílený. Na doporučení obvodní doktorky jsem se "doplazil" na infekční, kde mě začátkem srpna hospitalizovali s podezřením na klíšťovou encefalitidu. Po testech z krve se diagnoza potvrdila. První tři dny v nemocnici jsem prospal. V krajské nemocnici jsem strávil 2 týdny. Takže jsme se s Petrem, který píše níže, minuly cca o 2 týdny :-). První týdny rekonvalescence byly perné. Byl jsem nervózní a podrážděný. Byť jen mírně silnější emoce (jak negativní, tak i pozitivní) mě vyvedla z míry a naplnila mě stresem. Po čase to postupně odeznělo.
Co ale trvá i po 8-mi měsících, jsou nepříjemné pocity, zvláště, když jsem unavený. Nesmím si dovolit být nevyspalý. Zmocnívává se mě pak pocit, kdy jsem tak trochu mimo realitu. Jsem nervózní, podrážděný a neschopnej klodné konverzace. Když už to nastane, se vším seknu a jdu si lehnout. Ale snažím se tomu max. předcházet. Doufám, že i tyto potíže časem odezní. Přeji všem zdárné léčení a dobrou náladu :-).
» 20.4.2011
Ahoj, já jsem si prožil KE společně s Lymeskou Borreliózou na konci srpna 2010 v nemocnici v Karlových Varech. Nejhorší byly úporné a nesnesitelné bolesti hlavy, na které platily jedině kapačky. Nemohl jsem nic- číst, poslouchat rádio, prostě konec. Nepoznával jsem lidi, žádné soustředění, nemohl jsem nalézt slova, i když jsem přesně věděl, co chci říct. Naštěstí to pominulo, jediné, co mi zůstalo, jsou čas od času nepříjemné, ale zvládnutelné bolesti hlavy. Jo a citlivost na zimu- dřív jsem si nevzal čepici ani při mínus dvaceti, dneska jak jsou tři pod nulou už nejsem schopen bez čepice vyjít ven. Díky personálu inf. odd. nemocnice karlovy Vary za vynikající přístup.
» 12.4.2011
Celá záležitost se odehrála v době mých studií na lékařské fakultě, tj. asi před 15-ti lety. Můj strýc byl všestranně zdatný sportovec, který mj. závodně lyžoval, miloval vysokohorskou turistiku atd. Jednou si přinesl z výletu klíště, které bylo bez komplikací odstraněno. Zhruba po 3 týdnech se však začaly projevovat první příznaky. Zarudnutí v místě vpichu, únava, nevolnosti. Potíže se stupňovaly a nakonec byl strýc hospitalizován v nemocnici s podezřením na boreliózu, tato se nepotvrdila, došlo však rozvoji potíží a po neurologickém vyšetření byl s diagnózou klíšťová encefalitida přeložen na spádové infekční oddělení.
Během následujících 5 dní se stav natolik zhoršil, že byl nutná letecká přeprava na oddělení neuroinfekce krajské nemocnice s podezřením na apalický syndrom. Na tomto oddělení byl hospitalizován přes 2 měsíce. Léčba byla nakonec úspěšná, i když s trvalými následky (slepota na jednom oku, chronické bolesti hlavy). Návrat do tzv. normálního života trval strýci asi 5 let. A i v současné době, kdy opět pracuje na částečný úvazek, jsou chronické bolesti hlavy významný faktorem, který ovlivňuje kvalitu jeho života. I když strýc je velký bojovník.
Při vzpomínce na trauma celé rodiny a to, jak strýcova nemoc ovlivnila jeho rodinný život jsem se rozhodl, že toto nechci ve své rodině zažít a celou svou rodinu přeočkoval a také toto očkování aktivně ve své praxi svým klientům doporučuji. Vím, že je tato skutečnost velmi ovlivněna mým osobním zážitkem, ale i tak si myslím, že toto očkování je vhodné, proto jej budu i nadále aktivně doporučovat.
» 9.12.2010
Encefalitidu jsem prodělal před 6 lety. Klasický příběh. Kousnutí, otok, návštěva doktora, 14 dní pohoda , potom rýma, zvýšená teplota, únava, pak týden klid. Po týdnu začala pravá ,,legrace,,. Bolesti hlavy, zvýšená teplota, divné pocity. Samozřejmě jsem chodil k doktorům a poslouchal, že je to od stresu, od pátěře, dokonce mi jeden dokázal nechat udělat i odběr krve, zda to není borelióza. Nebyla. Do nemocnice mě vezli sanitkou po měsíci a půl od kousnutí. Nejdřív jsem ležel týden v jedné malé okresní nemocnici, kde poprvé někdo začal uvažovat o možnosti , že jsem pravděpodobně přechodil klíšťovku. Po týdnu mě převezli Na Bulovku. Pamatuju si první den, kdy po vstupním vyšetření paní doktorka řekla, ať zapomenu na všechny nesmysly co mi lékaři, které jsem do té doby navštívil, nabulíkovali. Byla to klíšťová encefalitida s tak klasickými příznaky a průběhem , že klasičtější to být snad ani nemohlo. Že to do té doby nikdo nepoznal je bohužel častá věc.
Půl roku po návratu domu mě nepřetržitě bolela hlava, někdy strašně. 2 roky jsem měl nepříjemné pocity. Teď už je vše v pořádku. S odstupem času si ani nevzpomenu. Dle mého názoru, nejhorší jsou dozvuky nemoci, ta doba po kterou nepříjemnosti přetrvávají , kdy si myslíte, že se s tím nedá normálně fungovat.
Dá a všechno postupně odezní a pak bude třeba lépe než před nemocí. U mě to tak je. Přeju Vám všem ať se daří a těm, kteří jsou po prodělané nemoci chci říci ...... přejde to, nicméně hodně záleží na Vás, jak se k tomu postavíte.
» 26.7.2010
mam tady prispevek prectite si ho- nikdo Vam neverí a nikdo to nepochopí-nebrante se jit na psych.- sice je to porad boj ale ja na to nemam byt porad ve stresu ,uzkosti atd.- zmirni to Vas pocit ze nevite co s Vami je... a to take opravdu nevím.. je mi 56 roku
» 24.7.2010
Je to už 6 let, co jsem prodělala meningoencefalitidu. Byla objevena dost pozdě - asi po 4 týdnech, kdy jsem byla postupně "léčena" na velkou bolest hlavy, poté angínu, a až po zmíněné době, kdy už se mi míhal obraz okolního světa, kohosi osvíceného napadlo mi vzít vzorek krve a bylo jasno! Jsem ráda, že mé tělo to zvádlo vcelku dobře, ale i po zmíněných 6 letech mám problémy, se kterými se nedokážu vypořádat: bolesti hlavy, malátnost, občasné poruchy vidění, závratě, pocity, jako bych byla mimo realitu ... Lékařům se nepodařilo nic zjistit (CT, EEG,EKG, krev,...), vše je - alespoň z hlediska západní medicíny - v pořádku, ale já vím, že v pořádku nejsem. Nakonec vždy obvodní lékař doporučí jen klid, odpočinek, pozitivní myšlení, popř.si prý mám vzít nějaká antidepresiva apod. Jako bych si snad ty problémy vymýšlela a byla zralá na "psychinu". Dost to otravuje život (v zaměstnání, v osobním životě), nemůžu ani nic plánovat, protože prostě nevím, jak mi bude.
Svou práci mám ráda (i když je někdy dost stresující), svým blízkým můžu být vděčná za to, že jsou tak tolerantní. Že se musí zrušit nebo přesunout dovolená, že se musí stornovat lístky na kulturní představení ..atd,atd. Je to děs!
Máte někdo podobné zkušenosti? Já v poslední době vyzkoušela ajurvédský čaj BRAHMI, kapsle Gingio, ale stejně se mi zdá, že problém odezní sám od sebe až po několika dnech (někdy týdnech) ať beru cokoliv.
» 23.6.2010
Zatím jen čekám jak dopadne test na klíšťovku.Bolesti hlavy ,kloubů.porucha spánku,nechuť ke všemu co mě dříve bavilo,totálně bez pozitivního přístupu a únava. A to i neopodstatněná se projevuje.Chci se zeptat je opravdu TV a PC zakázána při této nemoci?
» 15.6.2010
Reaguji na svůj příběh ze 16.12.2009.
Uběhlo pomalu půl roku. Dostala jsem se na psychiatrickou ambulanci a diag. mi únavový syndrom po KE. Díky pomoci psychiatra a psychologa začínám své problémy vzládat. Nebrań te se zajít i za těmito lékaři, protože správné hladiny hormonů hlavně serotonínu jsou důležité.
