Odborník
Mechanismus perzistence viru klíšťové encefalitidy v přírodě: význam různých cest přenosu
Patogeny ze skupiny flavivirů, mezi které patří i virus klíšťové encefalitidy, se udržují v populaci klíšťat na relativně nízké, avšak stálé hladině. Proti jejich perzistenci v přírodě mluví fakt, že infekční perioda (doba, po kterou se může klíště nakazit virem z krve infikovaného hostitele) u jejich savčích hostitelů je relativně krátká, omezená na dobu dvou až tří dnů. Zároveň je i celé období možného přenosu viru omezeno sezónní aktivitou klíšťat.
Cesty přenosu, pomocí kterých se virus klíšťové encefalitidy a další podobné patogeny mohou udržovat v populaci klíšťat na stálé hladině, byly navrženy tři: systémový přenos z nakaženého člověka na dosud neinfikované klíště (tento přenos je možný pouze během krátké infekční periody), dále vertikální přenos (přenos viru z infikované samičky klíštěte na její vajíčka) a nakonec „přenos společným sáním“ (cofeeding transmission) – tedy přenos z jednoho klíštěte na druhé v případě, že oba parazitující roztoči jsou na hostiteli uchyceni a sají krev blízko sebe.
Právě poslední způsob přenosu viru je tématem studie amerických autorů nedávno zveřejněné v časopise PLoS One. Autoři této studie tvrdí, že právě cofeeding transmission je u klíšťat zásadní pro udržení stálé hladiny viru v přírodě, a tuto hypotézu dokládají na základě nového komplexního matematického modelu simulujícího přenos a udržování viru v přírodě. Protože virus klíšťové encefalitidy známý v Evropě a Asii se na americkém kontinentě nevyskytuje, pracují autoři ve svém modelu s virem Powassan, rovněž původcem klíšťové encefalitidy, který také patří do skupiny flavivirů a klasickému viru je svými vlastnostmi velmi podobný.
Výsledky získané na základě matematického modelu ukázaly, že stálé hladiny viru v populaci klíšťat mohou být dosaženy kombinací nízké úrovně vertikálního přenosu, střední úrovně cofeeding přenosu a vysoké úrovně systémového přenosu z nakaženého člověka na klíště. Autoři tento model dále rozšířili i na chronická onemocnění přenášená klíšťaty (lymeská borelióza) a ukázaly, že cofeeding trasmission hraje roli dokonce i v případě těchto onemocnění.
(vek)
Zdroj:
Nonaka E. et al: Persistence of pathogens with short infectious periods in seasonal tick populations: the relative importance of three transmission routes. PloS One 2010; 5: e11745.
