Lékaři
West Nile virus – původce Západonilské horečky
Horečnaté onemocnění označované jako Západonilská horečka je způsobeno flavivirem v anglické literatuře označovaným jako West Nile virus (WNV). West Nile Virus sensu lato zahrnuje také skupinu etiologických agens způsobujících další onemocnění jako třeba encefalitidy St. Louis nebo Murray Valley. WNV se endemicky i epidemicky vyskytuje především v oblastech Afriky, Středního východu, západní Asie, ale nově i v regionech USA a východní Evropy.
Epidemiologie
Původce choroby se dostává do lidského organismu ze slinných žláz infikovaného komára. V závislosti na lokalitě existuje řada druhů komárů schopných efektivní transmise WNV. Je to hlavně rod Culex, jehož zástupce Culex pipiens (komár pisklavý) žije i České republice. Přírodním rezervoárem infekce jsou ale ptáci (obzvláště synantropní a domestifikované druhy), hlodavci a koně. Epidemie viru se v poslední době objevují i v místech velmi vzdálených od endemických lokalit, což je dáno snadností migrace ptáků mimo jiné v důsledku globálního oteplování. Onemocnění se může vzácně objevit i v České republice. Poslední případy (5 infikovaných) byly zaznamenány v roce 1997 v oblastech jižní Moravy, pravděpodobně jako následek rozsáhlé povodně s masivní reprodukcí vektoru WNV.
Patofyziologie a klinický obraz infekce
U většiny (75 %) infikovaných probíhá infekce zcela asymptomaticky. Ostatní pacienti mají nespecifické příznaky připomínající chřipkové onemocnění (teplota, cefalgie a únava). Inkubační doba je 3–14 dní. Občas je u nemocných pozorována lymfadenopatie a makulopapulární nebo roseolární exantém s distribucí predilekčně v oblasti hrudníku, končetin a hlavy. Pouze u méně než 1 % pacientů dochází k ohrožení života v důsledku meningoencefalitidy s infaustní prognózou, zejména pak u osob starších 50 let. Encefalitida se projevuje vysokými horečkami, cefalgií, tremorem, zmateností a paralýzou. Relativně vzácně nemoc probíhá pod klinickým obrazem poliomyelitidy bez exprese symptomů meningoencefalitidy. WNV na rozdíl od většiny „komárových“ encefalitid nezanechává trvalé následky a během dvou až čtyř týdnů dochází k úplné rekonvalescenci.
Terapie a profylaxe
V léčbě infekce se uplatňují symptomatické postupy. Podávání ribavirinu, imunoglobulinu či interferonu α nepotvrdilo signifikantní účinnost v terapii WNV. Jako výhledově slibná se jeví aplikace morfolinových antisense oligonukleotidů na základě úspěšných preklinických zkoušek prováděných na myších. Systémová opatření zahrnují použití repelentů, zahalení odkrytých částí těla, používání moskytiér a omezený pohyb ve venkovních prostorech v době večerní, kdy je aktivita komárů nejvyšší. Humánní vakcína proti WNV není v současnosti zatím dostupná.
(ver)
