Lékaři
Charakteristika viru lidské klíšťové encefalitidy ve Švédsku
Virus klíšťové encefalitidy (TBEV), patřící do čeledi Flaviridaea, je kauzální agens řady infekčních nemocí. Jeho nejčastějším hostitelem je řada volně žijících živočichů i ptáci, přenašečem pak klíště druhu Ixodes ricinus. K hostitelům nicméně patří i domácí zvířata a samotný člověk. Ve Švédsku je ročně sérologicky potvrzeno 40 až 130 případů nakažení virem TBEV.
Autoři izolovali virus ze séra nakažených pacientů s klinickými příznaky nemoci. Sérologická charakteristika za použití panelu specifických IgE monoklonálních protilátek avirového neutralizačního testu odhalila, že kmeny TBEV izolované ve Švédsku v letech 1958–1994 patří do západního subtypu TBEV, kam patří například známý kmen Neudorfl z Rakouska. Tento byl získán z poolu plazmy dárců a s jeho využitím byla připravena první vakcína proti klíšťové encefalitidě v roce 1971.
Genetická analýza částečné E-sekvence nukleotidů potvrdila blízký vztah kmenů viru TBEV nalezených ve Švédku ke kmenům evropského subtypu TBEV (W-TBEV). K těmto kmenům kromě již zmiňovaného kmene Neudorfl patří například kmeny Hypr nebo Kumlinge (Finsko). Kromě evropského subtypu existují ještě sibiřský a dálnovýchodní subtyp TBEV. Další diferenciace v rámci subtypů není podrobněji zpracována, už jsou uváděny jen jednotlivé kmeny.
Z toho důvodu je obtížné zjistit původ, vývoj a evoluci jednotlivých kmenů viru TBEV. Odborníci jako jistou možnost zvažují rozdělení kmenů a izolátů virů do klastrů podle shody v sekvencích aminokyselin ve fragmentu E glykoproteinu a fylogenetické příbuznosti podle dříve navrhovaného přístupu. Klastr představuje organizační složku virové populace, jednotlivé klastry jsou děleny podle subtypů a jsou spolu propojeny.
Ve studii věnované výskytu TBEV ve Švédsku ukázaly tři ze švédských kmenů identické sekvence ve fragmentu E bílkoviny jako u zmiňovaného finského kmene Kumlinge. Deset dalších švédských kmenů vytvořilo samostatný, oddělený klastr. U dalších čtyř kmenů nebyla nalezena žádná příbuznost ve srovnání klinických parametrů s genetickými údaji či jejich zeměpisným původem, takže nemohly být zařazeny do žádného z klastrů.
Zdá se tedy, že problematika TBEV má stále ještě řadu otázek, jež se nabízejí k dalšímu studiu.
(tda)
Zdroje: Forsgren M., Günther G. et al. Characterisation of human tick-borne encephalitis virus from Sweden J Med Virol. 2003 Dec; 71 (4): 610–21; Kovalyev, Mukacheva Tick-borne encephalitis virus subtypes emerged throughrapid vector switches rather than gradual evolution, Ecology and Evolution 2014; 4 (22): 4307–4316
